Parlament České republiky
Poslanecká sněmovna
1999
III. volební období

124

Návrh zákona
na vydání

zákon
ze dne

zákona o partnerském soužití osob téhož pohlaví a o změně a doplnění některých zákonů

Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky :

Čl. 1

§ 1

Dvě fyzické osoby téhož pohlaví, které se rozhodly vytvořit spolu životní společenství, mohou za tímto účelem uzavřít smlouvu o partnerském soužití osob téhož pohlaví (dále jen partnerské soužití).

§ 2
Vznik partnerského soužití

(1) Fyzické osoby uzavírající smlouvu o partnerském soužití musí být starší 18 let, s plnou způsobilostí k právním úkonům. Smlouva nemůže být uzavřena mezi osobami, z nichž některá uzavřela manželství, pokud toto manželství trvá, nebo s osobou, která uzavřela smlouvu o partnerském soužití, pokud toto partnerské soužití trvá. Smlouva nemůže být rovněž uzavřena mezi příbuznými v řadě přímé a mezi sourozenci; totéž platí o příbuzenství založeném osvojením, pokud osvojení trvá.
(2) Smlouvu mohou uzavřít pouze osoby, z nichž alespoň jedna je občanem České republiky a má trvalý pobyt na území České republiky. Je-li jedna z osob hodlajících uzavřít smlouvu o partnerském soužití osobou bez českého občanství, musí mít v České republice povolení k trvalému pobytu.
(3) Smlouva musí být uzavřena ve formě notářského zápisu.

§ 3

(1) Účinky smlouvy nastávají její registrací za přítomnosti účastníků smlouvy.
(2) K registraci je příslušný orgán pověřený vést matriky. Postup při registraci a vymezení matričních úřadů pověřených vést zvláštní evidenci těchto partnerských soužití stanoví ministerstvo zvláštní vyhláškou.
(3) Nebudou-li podmínky uvedené v § 2 a § 3 odst. 1 a 2 splněny, partnerské soužití nevznikne.

§ 4
Zánik partnerského soužití

Partnerské soužití zaniká smrtí nebo právní mocí rozsudku o prohlášení jednoho z partnerů za mrtvého.

§ 5

(1) Partnerské soužití může být zrušeno smlouvou partnerů. Smlouva musí obsahovat vypořádání vzájemných majetkových vztahů a společného bydlení partnerů. Smlouva musí být uzavřena ve formě notářského zápisu.
(2) Partnerské soužití zanikne registrací smlouvy matričním úřadem, který registroval vznik soužití.

§ 6
Zrušení partnerského soužití soudem

(1) Nesouhlasí-li jeden z partnerů se zánikem partnerského soužití, nebo nedojde-li k uzavření smlouvy podle § 5 odstavce 1, zruší partnerské soužití na návrh jednoho z partnerů soud, jestliže partnerské soužití trvalo nejméně jeden rok a partneři spolu alespoň šest měsíců nežijí.
(2) Partnerské soužití v tom případě zanikne právní mocí rozsudku o jeho zrušení. Na právní následky zrušení partnerského soužití soudem se použijí ustanovení o majetkových následcích rozvodu manželství přiměřeně. Ustanovení § 93 zákona o rodině se nepoužije. ¹⁾
_____________
1) Zákon č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů

§ 7
Následky partnerského soužití

(1) Partnerské soužití má stejné právní následky jako manželství, pokud tento zákon nestanoví jinak. Tam, kde jiné právní předpisy mluví o manželství a manželech použijí se tato ustanovení na partnerské soužití obdobně.
(2) Ve smlouvě o vzniku partnerského soužití mohou partneři některá vzájemná práva a povinnosti majetkového charakteru vyloučit. Partneři se mohou na toto vyloučení vůči jiné osobě odvolat jen tehdy, jestliže jí toto vyloučení je známo.
(3) Ustanovení odstavce 1 se nepoužijí, pokud jde o úpravu vztahů k nezletilým dětem. Osobám, které uzavřely smlouvu o partnerském soužití, nemůže být nezletilé dítě svěřeno do společné výchovy ²⁾ ani do společné pěstounské péče ³⁾ . Rovněž je vyloučeno osvojení dítěte jako společného ⁴⁾ a ustanovení obou osob, které uzavřely smlouvu o partnerském soužití do funkce poručníků ⁵⁾.
___________
2) § 45 zák. č. 94/1963 Sb. o rodině, ve znění pozdějších předpisů
3) § 2 zák. č. 50/1973 Sb. o pěstounské péči, ve znění pozdějších předpisů
4) § 66 odst. 1 zák. č. 94/1963 Sb. o rodině, ve znění pozdějších předpisů
5) § 79 odst. 2 zák. č. 94/1963 Sb. o rodině, ve znění pozdějších předpis

§ 8

Ministerstvo vnitra se zmocňuje, aby vyhláškou upravilo postup při registraci partnerského soužití osob téhož pohlaví a vymezilo okruh orgánů pověřených vedením matrik, které jsou oprávněny k registraci.

Čl. 2

Zákon č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění zák. č. 132/1982 Sb., zákona č. 234/1992 Sb., nálezu Ústavního soudu ČR č. 72/1995 Sb. a zákona č. 91/1998 Sb. se doplňuje takto:
V § 17a se za odstavec 3 vkládá nový odstavec 4, který včetně poznámky č. 3c) zní zní:
(4) Manželství nevznikne, jestliže prohlášení o vstupu do manželství učinila osoba, která uzavřela smlouvu o partnerském soužití ^3c) , pokud toto partnerské soužití trvá.
___________
3c) Zákon č......... o partnerském soužití osob téhož pohlaví

Čl. 3

Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1.1.2000.

Obecná část
Hlubší poznání lidské jedinečnosti a variability spolu s rozšířeným chápáním a uznáním lidských práv umožňuje větší respektování odlišných životních stylů. Postoje společnosti k homosexualitě prošly během posledních desetiletí značnými změnami souběžně s tím, jak se prohlubovalo poznání problematiky homosexuality a pochopení sociální situace homosexuálů. Zákon o partnerském soužití osob téhož pohlaví by tedy měl dát homosexuální menšině možnost právně upravit jejich vzájemné vztahy. Přijetím zákona společnost uznává závažnost společného života dvou lidí stejného pohlaví ve stálém citovém svazku. Předkládaný návrh se snaží posílit pozitivní mezilidské vztahy s akcentací na hodnoty vzájemné sounáležitosti, emoční blízkosti a solidarity tak, že akceptuje a společensky uznává nejen tradiční spektrum společenských vztahů a svazků, ale rozšiřuje je o novou formu párového soužití.

Pojem manželství je z hlediska historického vývoje manželství, jeho funkcí a kulturního vnímání jednoznačně chápán jako životní společenství muže a ženy, jehož hlavním společenským úkolem je reprodukce lidského rodu v nejoptimálnějších podmínkách. Manželství má svůj tradiční ideologický, náboženský a kulturní obsah obecně společností přijímaný. I když to ze současné platné právní úpravy výslovně nevyplývá, je vznik manželství založen na smluvním principu, byť jde o zvláštní smlouvu odlišnou od typických občanskoprávních smluv. Soužití dvou osob téhož pohlaví musí být rovněž založeno na smluvním principu, může však plnit funkce manželství pouze ve vzájemném vztahu těchto dvou osob, nikoli ve vztahu ke společnosti a nelze jej stavět na roveň manželství, zejména pokud jde o vztahy mezi rodiči a dětmi. Proto je pro soužití osob téhož pohlaví používán shodně se zahraničními úpravami pojem "partnerské soužití".
Vedle manželství existuje ve společnosti i volnější forma soužití muže a ženy bez uzavření manželství, nazývaná konkubinát, nesezdané soužití, faktické manželství, apod. Naše právní úprava jej označuje jako vztah druha a družky. Ani tento vztah nelze klást na roveň manželství. Právo s ním však v omezeném rozsahu počítá (např. přechod nájmu bytu, dědické právo, sociální zabezpečení, daňové právo apod.) 
Navrhovaný zákon se faktického soužití druha a družky nedotýká. Je tomu tak proto,že osoby heterosexuálně založené mají možnost volby, buď uzavřít manželství se všemi právy a povinnostmi vyplývajícími z manželství, nebo spolu žít bez uzavření manželství, rovněž se všemi právními důsledky z toho vyplývajícími. Širší právní regulace vztahu mezi druhem a družkou, která by mimo jiné upravovala i vznik a zánik tohoto vztahu by jen vytvářela alternativu manželství, jakési "manželství nižšího stupně". Pro právní regulaci dvou forem manželství není ani společenský ani právní ani politický důvod.
Přijetí zákona o partnerském soužití osob téhož pohlaví neovlivní negativně sňatečnost či vytváření tradiční rodiny, neboť je určeno pro osoby, které si tuto tradiční formu vzájemného soužití zvolit nemohou nebo nechtějí s ohledem na své dispozice, postoje a osobní charakteristiky. Stabilizace partnerských vztahů homosexuálů přispěje nejenom k řešení ekonomických, daňových a majetkových problémů těchto osob, ale zejména lze předpokládat snížení rizika přenosu pohlavně přenosných chorob včetně infekce virem HIV/AIDS, předpokládat lze i snížení psychiatrické nemocnosti v těchto skupinách osob, která často plyne z jejich osamění a nejasného sociálního postavení. Zrovnoprávnění homosexuální menšiny se projeví i na snížení kriminality, často skryté, která zneužívá společenské stigmatizace a anonymity této minority. Zároveň tato trestná činnost je v některých případech přímým následkem společenské netolerance některých osob vůči společenským menšinám.
Právní úprava partnerství osob téhož pohlaví by neměla být prováděna novelizací stávajících zákonů, tj. především zákona o rodině a občanského zákoníku, ale je navrhována v samostatném zákoně. Zejména novelizace zákona o rodině v tomto směru se jeví jako zcela nevhodná, protože zde nejde o rodinněprávní vztah v pojetí zákona o rodině. Zákon o rodině neupravuje ani vztah druha a družky, ale pouze vztahy mezi manžely a vztahy rodičů k dětem.

Předkládaný návrh vychází ze smluvního principu, pokud jde o vznik a zánik partnerského soužití. S ohledem na závažné právní následky však právní účinky této smlouvy nastávají teprve její registrací. V souladu s většinou zahraničních úprav vylučuje možnost promítnout úpravu partnerského soužití do vztahů k dětem.

Z hlediska veřejného práva návrh staví osoby žijící v partnerském soužití na roveň osobám žijícím v manželství (právo sociálního zabezpečení, daňové právo, trestní právo apod.)
S obdobnou právní úpravou se v evropských zemích setkáváme od roku 1989 v Dánsku (zákon č. 372 z 7.6.1989 "The Danish Registered Partnership Act"), od roku 1993 v Norsku (zákon ze 30.4.1993 "Act on Registered Partnerships for homosexual Couples"), v roce 1994 byla přijata tato úprava ve Švédsku (zákon č. 1117 ze dne 23.6.1994 "The registered Partnership (Family Law) Act") v roce 1993 Norsku. Některé státy USA (Wisconsin 1982 a Massachussetts 1989) rovněž přijaly zákony o občanských právech gayů. Úprava registrovaného partnerství osob téhož pohlaví je široce diskutována v Belgii a Německu. V současné době je obdobný návrh projednáván ve Francii.
Zákon nemá přímý dopad na státní rozpočet a není v rozporu s mezinárodními smlouvami a ústavním pořádkem České republiky.

Zvláštní část

k § 1
Ustanovení omezuje možnost uzavřít smlouvu o partnerském soužití pouze na osoby téhož pohlaví. Vylučuje tedy tuto možnost pro heterosexuální páry, s ohledem na zachování společenského významu a vážnosti manželství.

k § 2
Jde o vymezení základních podmínek pro vznik partnerského soužití. Úprava je logicky obdobná podmínkám pro vznik manželství. S ohledem na skutečnost, že partnerské soužití je v mnoha oblastech kladeno na roveň manželství, je samozřejmým předpokladem, že fyzická osoba nemůže žít současně v manželství a registrovaném partnerství.
Protože partnerské soužití je zákonem chápáno jako vztah občanskoprávní, nikoli rodinněprávní, je (rozdílně od vzniku manželství) formulována podmínka plné způsobilosti k právním úkonům. Navíc se, k zamezení obcházení zákona, vyžaduje podmínka státní příslušnosti ČR a trvalého pobytu na území ČR, pro osoby bez státní příslušnosti pak podmínka trvalého pobytu na území ČR.
Smluvní princip je posilován i formou notářského zápisu. Notářský zápis s razítkem o registraci by tak mohl nahradit doklad o vzniku partnerského soužití (jakýsi "oddací list").

k § 3
Právní účinky partnerského soužití jsou (na rozdíl od manželství) vázány až na registraci smlouvy příslušným orgánem. Tímto orgánem je navrhován matriční úřad s tím, že ministerstvo vnitra by mělo upravit samostatným právním předpisem způsob této registrace a s ohledem na četnost těchto smluv lze uvažovat i o možnosti, že by ministerstvo vnitra určilo jen některé matriky, zejména by šlo o některou z matrik ve velkých městech s ohledem na případný zájem partnerů na anonymitě.
Porušení některé z podmínek uvedených v ustanovení § 2 a 3 pak má za následek, že partnerské soužití vůbec nevznikne.

k § 4
Zánik partnerského soužití smrtí nebo prohlášením za mrtvého je upraven obdobně jako v případě zániku manželství.

k § 5
Partnerské soužití jako smluvní vztah může být zrušeno na základě smlouvy mezi partnery. S ohledem na závažné právní následky partnerského soužití a způsob jeho vzniku, počítá se v případě zániku tohoto vztahu s komplexním řešením všech právních následků. Smlouva o zrušení partnerského soužití musí být uzavřena ve formě notářského zápisu, přičemž její právní účinky, stejně jako při vzniku, nastanou teprve registrací smlouvy u matričního úřadu, který smlouvu registroval.

k § 6
V případě, že nedojde k dohodě o zrušení partnerského soužití, je třeba, aby je zrušil státní orgán. Navrhuje se, aby tímto orgánem byl soud. Podmínky pro zrušení partnerského soužití jsou stanoveny objektivně, tj. partnerství musí určitou dobu trvat, navrhuje se lhůta nejméně jednoho roku a partneři spolu alespoň šest měsíců nežijí. Obě podmínky jsou stanoveny jednak s ohledem na ochranu druhého partnera, jednak by se tím mělo předcházet účelovým krátkodobým svazkům.
Na zrušení partne rského soužití soudem je při splnění zákonných podmínek právní nárok. Partnerské soužití v tomto případě zanikne právní mocí rozsudku o jeho zrušení. Při vypořádání vzájemných majetkových vztahů po soudním zrušení partnerského soužití se bude postupovat přiměřeně podle příslušných ustanovení občanského zákoníku, řešících vypořádání společného jmění manželů a bydlení a případně i podle příslušných ustanovení zákona o rodině řešících vyživovací povinnost k rozvedenému manželovi s výjimkou ustanovení § 93 zákona o rodině, upravující výživné k rozvedenému manželovi v rozsahu stejné životní úrovně, které je vázáno na zjišťování příčin rozvratu manželství.

k § 7
Zákon obecně přiznává partnerskému soužití stejné právní následky jako manželství, pokud není dále výslovně stanoveno jinak. V oblasti vzájemných majetkových nároků však mohou partneři některé právní následky vyloučit (např. vyživovací povinnost po zániku partnerství).
Výslovně se vylučuje z tohoto institutu úprava vztahů k dětem. Z biologické podstaty rodičovského právního vztahu vyplývá, že není možné připustit společné osvojení. S ohledem na zájem dítěte se nejeví však ani vhodné připustit svěření dítěte do společné výchovy nebo do pěstounské péče (§ 45 odst. 1 zák. o rod. a § 2 odst. 2 zák. o pěst. péči) nebo ustanovení partnerů společně do funkce poručníků (§ 78 zák. o rod.).

k  § 8
Jde o potřebné zmocňovací ustanovení, promítající tento nový institut do matriční oblasti.

k Čl. 2
V souvislosti se zákonem o partnerském soužití je třeba novelizovat zákon o rodině. Aby se předešlo komplikacím a možnosti obcházení zákona, byla zvolena varianta tzv. zdánlivého manželství, tj. že manželství, které uzavřela osoba, žijící v registrovaném partnerském soužití, vůbec nevznikne a nebude mít právní následky.

k Čl. 3
Vzhledem k nutnosti promítnout registraci partnerského soužití do nově připravovaného zákona o matrikách a zmocňovacím ustanovením v § 3 odst. 2 a § 8, navrhuje se nabytí účinnosti až k 1.1.2000, aby tyto související právní předpisy mohly být připraveny.